Jak to bylo s metodou L. Mojžíšové na počátku?

Tento text pochází z rozhovoru MUDr. Kyralové s Olgou Struskovou pro knihu Metoda Ludmily Mojžíšové Autor: Jarmila Novotná; Olga Strusková


MUDr. Marie Kyralová, rehabilitační lékařka a bývala vysokoškolská pedagožka

"Měla ohromný cit v rukou."

Paní doktorko, jak došlo k tomu, že jste se ocitla na stejném pracovišti jako paní Mojžíšová, tj. v pověstném Tyršově domě?

Já jsem přišla na Fakultu tělesné výchovy a sportu (FTVS) v dubnu roku 1974. V té době jsem měla za sebou čtyřletou praxi v Lázních Jáchymov, kde jsem se věnovala speciální diagnostice. Spočívala v tom, že jsme hledali na zádech pacienta vhodná místa k umísťování tzv. krabiček na ozařování určitých částí páteře. Zbytek mé praxe se týkal biochemie, která byla mou vášní. No a tato má zkušenost mě přivedla na FTVS, kde už v té době pracovala paní Mojžíšová jako zdravotní sestra na sportovní medicíně. Bylo to jedno z oddělení na naší katedře, která sice měnila názvy, ale v té době to byla katedra zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství. Paní Mojžíšová byla také součástí výukové skupiny, kde se učila první pomoc a další praktické věci. Na fakultě jsem pokračovala v obou směrech, ve kterých jsem měla praxi, tj. v rehabilitaci a biochemii a zároveň jsem se připravovala na atestaci z rehabilitace. Když jsem ji o rok později udělala, stala jsem se šéfovou oddělení, které se specializovalo jak na sportovní medicínu, tak na rehabilitaci.

Takže jste se stala šéfovou paní Mojžíšové...

Ano, a nebylo to úplně jednoduché...(smích). Ona se z té sportovní medicíny naučila dělat takové "tvrdé manipulace", takže mi volali každou chvíli z neurochirurgie z ÚVNky (Ústřední vojenské nemocnice) co s těmi pacienty u nás děláme, co to s nimi provádíme?! Dokonce mi párkrát volal osobně pan profesor Kunc, což byla světová kapacita v oboru neurochirurgie, abychom manipulace omezili. Rozhodla jsem se proto, že změníme taktiku a budeme s pacienty raději cvičit, než používat manipulační léčbu. S paní Mojžíšovou jsem vymyslela, že vedle měkkých mobilizačních technik, na které jsem získala díky atestaci papíry, budeme dělat cvičení, co nikomu neuškodí a to se také stalo, takže reakce z lékařských kruhů se brzy zklidnila.

Byli spokojeni také pacienti?

Na oddělení jsme pracovali celkem čtyři, kromě nás dvou ještě rehabilitační sestra Hana Benešová, vedoucím byl doktor Čermák, takže jsme byli dva lékaři a dvě sestry. Postupně nám narůstala praxe, paní Mojžíšová měla až padesát pacientů za den. Napřed jsme je nahřívali, aby práce s nimi byla rychlejší a efektivnější...

Promiňte, ale musím vás přerušit. Padesát pacientů za den, to je až neuvěřitelně velké číslo! Myslela jsem, že k vám chodili jen sportovci z fakulty...

Chodili za námi jak studenti FTVS, tak zaměstnanci i lidé z venku, asi 30 jich bylo odjinud a zbytek byli pacienti z fakulty, kteří měli nějaké problémy většinou od sportování.

Paní Mojžíšová měla velice šikovné ruce, kromě toho měla tetu, paní Čápovou, což byla vyhlášená chiropraktička v celé republice. Shodou okolností se u ní učil i profesor Lewit, celosvětově proslulá kapacita v oblasti manuální medicíny. On sám říkal, že první poznatky čerpal právě od paní Čápové, čili od tety paní Mojžíšové, takže v jejím případě určitě genetika sehrála svou roli...(smích)

Jak jste jako tým fungovali v praxi?

Já jsem na fakultě především učila, stejně tak i můj kolega doktor Čermák. Na rehabilitační ordinaci jsme měli oba vyhrazených jen pár hodin, střídali jsme se přibližně dvakrát týdně po třech až čtyřech hodinách. Když jsme přibrali na katedru další sílu, přecházela paní Mojžíšová postupně ze sportovní medicíny na rehabilitaci. V tom "proslaveném" Tyršově domě pracovala od rána do večera několik let. Do Vokovic jsme se stěhovali až začátkem let devadesátých, ale tam už s námi paní Mojžíšová vzhledem k svému vážnému onemocnění nešla...

V čem konkrétně spočívala její rehabilitační práce?

Navrhla jsem jí, aby si pacienty, pokud to bude časově možné, nejdříve rozcvičila, a pak ať teprve přijdou na "rovnání". Ukázalo se to jako dobrá zkušenost, nejen pro lidi, s nimiž pracovala, ale také pro kritiky z řad lékařů.

Jednou za paní Mojžíšovou přišla paní, která trpěla bolestmi hlavy. Svěřila se jí, že má také bolestivou menstruaci a že nemůže přijít do jiného stavu. Stalo se, že po srovnání zad otěhotněla. Paní Mojžíšová se mě ptala, jestli je to možné a já jsem jí odpověděla, že teoreticky ano, protože jsem z chiropraxe věděla, že když se srovná páteř, tak začnou lépe fungovat i vnitřní orgány. Začala se tou myšlenkou zabývat, ale nebylo to hned všechno dotažené. Přesto se o tom dozvěděly další ženy a začaly k nám houfně přicházet.

Co jste na to jako její šéfová říkala?

Byli jsme tomu rádi a nikomu to nevadilo. Když někdo potřeboval vyšetření, mohl k nám bez problémů zajít, protože tenkrát jsme pracovali na částečný úvazek pro ÚNZ Prahy 2. Ostatně paní Mojžíšová na to nebyla sama, spolupracovala s ní kolegyně Hana Benešová, která prováděla praktická cvičení v rámci výzkumu metody funkční sterility. Jejich společnou zásluhou se při zavádění metody podařilo z celkového počtu přibližně 2000 ošetřených pacientek asi 640 otěhotnět. O tuto metodu se pak začali zajímat také profesor Otáhal z katedry biomechaniky a MUDr. Jan Hnízdil z naší fakulty.

Jak přišla paní Mojžíšová na svou metodu?

Tu jsem v podstatě vymyslela já a ona ji praktikovala. Když se pak do toho s vervou sobě vlastní pustila a začala jezdit na přednášky a semináře, tak mě prosila, abych s ní jezdila a "kryla" jí záda, kdyby jí napadali. Těch akcí, kde jsem jí dělala "ochranný štít" bylo opravdu hodně. Jezdily jsme společně také na masérské kurzy, kde jsme masérům přednášely a zdůrazňovaly, aby si lépe všímali zad a všech těch reflexních zón, kterých se problematika týkala. Já sama jsem se hned po atestaci tj. po roce 1975 začala v praxi zabývat akupunkturou. Udělala jsem si kurzy v Doškolovacím ústavu pro lékaře a farmaceuty u paní doktorky Milady Barešové, zabývající se celosvětovou naukou o akupunktuře, a tím jsem se dostala k čínské medicíně, která mě velice bavila. Došla jsem samozřejmě až k oblasti kostrče a tam jsem mimo jiné objevila, že v Číně kdysi dávno místo antikoncepce zablokovávali kostrč uměle. Svěřila jsem to paní Mojžíšové a shodly jsme se, že s tou kostrčí musíme něco vymyslet. Jelikož jsem s vyšetřením per rectum neměla tolik zkušeností jako můj kolega neurolog a imunolog docent Malbohan, pozvala jsem ho na fakultu, kde to naučil nejprve mě a já jsem to posléze naučila paní Mojžíšovou. Docent Malbohan s technikou vyšetření per rectum seznámil i svého kolegu a kamaráda anatoma doc. MUDr. Miroslava Tichého a společně pak publikovali řadu článků o pánevním dnu.

Na mobilizaci žeber jste přišla také vy?

Ano, bavilo mě vymýšlet nové věci. Ovšem měla jsem čas na pacienty velmi omezený, zatímco paní Mojžíšová jich měla stovky a věnovala se jim od rána do večera, proto získávala čím dál tím větší praxi. Začala mobilizaci používat masově, a pak stála o popularitu, kterou znásobil článek v Mladém světě. Do roku 1981, než se mi narodil syn, jsme pracovaly společně způsobem, jaký jsem vám teď popsala.

Myslím, že v době, kdy jsem ji poznala, pracovala v Tyršově domě už zcela samostatně.

To souviselo s tím, že na naší fakultě byl děkanem profesor (tehdy ještě docent) Vladimír Kostka, který měl problémy právě se žebry. Bohužel se nám je nedařilo ani jedné ani druhé zvládat, až nakonec se to paní Mojžíšové přece jen povedlo. Asi i díky tomu z ní děkan udělal samostatnou vědeckou sílu, takže přibližně v roce 1981 osamostatněla a začala pracovat po své linii. Měla před sebou určitý cíl, kterého chtěla dosáhnout, a to se jí celkem dařilo. Jak to konkrétně probíhalo dál, to přesně nevím, protože jsem v té době odešla na mateřskou dovolenou, ale vím, že za ní chodily rehabilitační sestry, které se mobilizační techniku od ní učily. S její vzrůstající slávou k nám na rehabilitaci docházeli na praxi i další odborné osobnosti, například profesor Rokyta z ČSAV, který zde dělal výzkum a výsledky své práce knižně publikoval. S paní Mojžíšovou jsme pak mobilizační techniku učily studenty i u nás na fakultě.

V Tyršově domě jsem ji zažila nejen při školení rehabilitačních sester, ale také při kurzech cvičení pro pacientky s funkční sterilitou.

Ano, ty vedla ve spolupráci s Hankou Benešovou a později přizvala ještě gynekologa doc. MUDr. Čecha, se kterým pak hodně spolupracovala a dokonce s ním jezdila na různé kongresy doma i v zahraničí. Vzpomínám si, že byli například v Monaku.

Jak jste se na to využívání její metody dívala vy jako odborně vzdělaná lékařka?

Tím, že jsme se na utváření metody podílely týmově, měla jsem z toho jako každý spolutvůrce radost. Já sama jsem se soustředila spíš na práci na fakultě, kde jsem učila. Jelikož jsem nebyla v partaji, tak jsem si raději dělala v tichosti svou práci a moc jsem "nevyskakovala". (smích) Přesto mi umožnili absolvovat kurzy alternativní medicíny, za které fakulta zaplatila dost vysoké částky, takže jsem pak mimo jiné učila i alternativní postupy v medicíně. Proto mě nemusel nikdo o ničem přesvědčovat, natož říkat něco o šarlatánství.

Součástí metody je sestava cviků. Jak jste přišly na ně?

Část z nich jsem přivezla ze své praxe v Jáchymově, kde je používal gynekolog z Ostrova při léčbě inkontinence. Bylo jich asi dvacet, které jsem s paní Mojžíšovou a Hankou Benešovou probírala, až nakonec jsme pár vybraly a zařadily je do sestavy na uvolňování a posilování pánevního dna. Další část tvořily tzv. kočičí hřbety, ty byly zase od pana profesora Lewita. On sám s humorem říkal, že je "ukrad" v Anglii jogínkám. (smích) Finální sestava, kterou jsem dala dohromady já s Hankou Benešovou, byla složena z těchto dvou typů cvičení a myslím, že ještě jeden nebo dva cviky do ní doplnila sama Hanka. Využily jsme i poznatky ze zdravotní tělesné výchovy týkající se svalové dysbalance, kterou se proslavil profesor Vladimír Janda a docent Véle.

Uvědomuji si, že některé z těch cviků jsou skutečně totožné s těmi, co znám z jógy.

S jógou souvisí také další věc, a sice dýchání. Určitě sama víte, jak je při cvičení ásan důležité. Ve zdravotní tělesné výchově se některé z cviků učily s nádechem, zatímco v józe byly s výdechem. Takže jsme dýchání upravily, spojily jsme nádech - výdech a měly jsme obě techniky sjednocené. Vlastně jsme zkombinovaly Evropu s Asií dohromady. (smích)

Kdy jste ten svůj objev poprvé zveřejnili?

Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že v roce 1976 jsme napsali o cvičení článek, pod nímž jsme byli podepsaní všichni čtyři - Čermák, Kyralová, Benešová a Mojžíšová. Skutečně nám ho opublikovali a dokonce byl přednesen na nějaké konferenci v Ústí nad Labem. Název článku "Vyrovnávací, uvolňovací, posilovací" jsem tenkrát také vymyslela já. Dnes už se toto označení pro naše cviky používá běžně, ale tehdy jsem si s tím dost lámala hlavu, jak vlastně cviky od sebe oddělit a jak je nazvat.

Proč jste se ke spoluautorství metody dosud nikdy nepřihlásila?

Jednak nebyla příležitost, a pak čas. (smích) Ještě stále aktivně pracuji, mám dnes vlastní rehabilitační ambulanci, kterou provozuji společně se svým synem. Až skončím, chci o tom napsat knihu, ale kdy to bude, to zatím nevím... Faktem je, že se metodě prakticky věnovala především paní Mojžíšová, která ji nejvíc proslavila, proto je známá pod jejím jménem. Také se systematicky věnovala tomu, aby ji obhájila na ministerstvu a získala její oficiální uznání. Pro mě bylo v době, o jaké se bavíme podstatné to, že mi na škole dovolili učit kromě jiných studijních předmětů i alternativní medicínu, která mě velice zajímala.

Zřejmě z toho důvodu jste od paní Mojžíšové nedala později "ruce pryč" když o ní šla fáma jako o šarlatánce, která praktikuje podivné věci...

Ne, to rozhodně ne, my jsme spolu jeden čas dokonce kamarádily, ale to ještě nebyla tak známá. Nejenže mě k sobě zvala do bytu, znala jsem dokonce i jejího tatínka, což byl velice milý člověk. Ona pocházela z Opočna a já jsem měla v Dobrušce babičku, takže jsme byly od sebe jen čtyři kilometry! Poznala jsem také jejího manžela, byl to inženýr technického zaměření a příjemný muž, který měl bohužel spoustu zdravotních problémů a poměrně brzy zemřel...

S paní Mojžíšovou jsme také absolvovaly kurz měkkých technik a mobilizací kloubů u paní docentky Rychlíkové, která si vzájemně konkurovala s profesorem Lewitem. Podstatné na tom však bylo, že paní docentka během kurzu pro rehabilitační doktory a sestry uspořádala praktickou ukázku naší metody, kde ji paní Mojžíšová mohla dělat již zcela oficiálně. Samozřejmě jsem ji jako její nadřízená i tady "kryla záda", ale tehdy to byl pro nás významný posun.

Jednou mne na cvičení jógy v Praze seznámila s primářem Vydrou, gynekologem a psychotronikem z Aše. Nevím, odkud se ti dva znali, ale jeho jméno mi bylo povědomé, protože dělal akupunkturu a navíc to byl jogín. Když jsme za ním přišly, byla jsem hrozně překvapená, protože jsem kolem jeho siluety viděla nádherně širokou zářící auru, což mě na něm fascinovalo. Paní Mojžíšová s ním kamarádila a mnohokrát se s ním radila. Byla jsem u toho, když jí říkal, aby do Ameriky, kam byla pozvaná na praktické kurzy, nejezdila... Zato hodně dala na rady pátera Františka Ferdy ze Sušice, o němž se mluvilo jako o "zázračném léčiteli" a "jasnovidném faráři". Naše cesty se vlastně nikdy nerozešly, jen to kamarádství ustrnulo, protože paní Mojžíšová se ne vždy chovala kolegiálně. Mrzelo mě to, ale nebránila jsem se tomu, ani když metodu šířila dál pod svým jménem.

Je obecně známo, že se za ní trousily davy žen, které chtěly otěhotnět, ale často u ní hledali úlevu a pomoc i známé tváře, tzv. celebrity, řečeno dnešním slovníkem...

Ano, chodil k nám třeba doktor Jiří Marek, primář rehabilitace, který zmíněnou techniku popsal i vyučoval. Mimochodem spolu jsme napsali vůbec první skripta akupresury pro studenty FTVS. Dále nás navštěvoval například doktor Jonáš, dnes známý lékař v oboru alternativní medicíny, pak doktor Smíšek, můj letitý kamarád, rehabilitační lékař a autor metody "SM systém", Pavel Kolář, ten byl tou dobou na fakultě jako student, ovšem také třeba tehdejší prezident Ludvík Svoboda. Pamatuji si, že za paní Mojžíšovou přišla jeho dcera, jestli by mu pomohla od bolesti a srovnala ho. Paní Mojžíšová se mě ptala, co s tím má dělat. Řekla jsem jí, že napřed musíme vidět jeho laboratorní výsledky, a tak jsme ho poslali do Motola na odběr krve, samozřejmě pod cizím jménem. Zjistilo se bohužel, že je to rakovina a že pan prezident má metastázy, takže jsme mu už nepomohli...

Byl u nás taky Josef Plojhar, bývalý ministr zdravotnictví, toho jsem rovnala já. Z herců k nám chodil třeba Jaromír Hanzlík, jehož první žena u nás byla zaměstnaná jako zdravotní sestra, dále Karel Effa, Vlastimil Harapes, malíř Jan Zrzavý, gymnastky Bosáková a Čáslavská, atletka Jarmila Kratochvílová, tenista Miloslav Mečíř a mnoho dalších.

Vy sama jste metodu v praxi ještě nadále používala?

Já dělám stále to, co jsem dělala, paní Mojžíšová do ní zakomponovala nějaké své prvky a postřehy, ale já ji provádím stále stejným způsobem. Při cvičení nevyužívám celý komplex, ale jen jednotlivé cviky ke konkrétní individuální pomoci. Funkční sterilitě jsem se samozřejmě také věnovala. Myslím, že jsem pomohla velkému množství žen, bohužel jsem jejich přesný počet nikdy neregistrovala. Přijímala jsem pacientky, které mi posílal gynekolog, se kterým spolupracuji dodnes.

Co bylo na paní Mojžíšové profesně tak mimořádného? Vy to asi můžete nejlépe posoudit...

Ona měla ohromný cit v rukou. Přibližně od roku 1975 jsme spolu dělaly pátrací diagnostiku pohmatem, našly jsme poškozená místa a ta jsme rovnaly. Například pan profesor Lewit v té době ještě používal pro diagnostikování převážně změny pohybu v kloubech. Když před ním paní Mojžíšová několikrát přednášela a prováděla svůj workshop, neříkal sice nic, ale bylo na něm vidět, že ne vždy se vším souhlasí. Ze začátku byl na mně nazlobený, protože viděl, že ji mám "pod ochrannými křídly", ale pak jsem s ním kamarádila a vycházeli jsme spolu velice dobře. Nakonec on sám uznal, že paní Mojžíšová to má tak zvaně v rukou. (smích)

Vzpomenete si na ni někdy po všech těch letech, která jste spolu prožily?

Samozřejmě a občas mi ji připomenou jiní. Zrovna nedávno mi volala nějaká paní, jestli bych jí nesehnala knížku od paní Mojžíšové, že by metodu učila ráda v Turecku, kam se stěhuje. Přitom ji nikdy sama nedělala, ba ani neučila! (smích) Uvědomila jsem si, jak povrchní informace o metodě lidé stále mají, když si myslí, že stačí jen cvičit...